8 měsíců velkého ruského tmářství

8 měsíců velkého ruského tmářství

Dnes mají Rašisté výroční datum – 8 měsíců plné agrese proti Ukrajině, kde zabíjejí, mučí, loupí, znásilňují, ničí města. Radostně oslavují toto výročí, jsou hrdí na všechny válečné zločiny, které spáchali, a „nikdo je nemůže zastavit“.

A vůbec je nemrzí, že za tu dobu přišli o téměř 70 tisíc vojáků, více než 5 tisíc bojových vozidel, 3 tisíce tanků, 520 vrtulníků/letadel a dokonce 16 lodí.

Není to smutné, protože oni své ztráty ve skutečnosti nepočítají – vždyť „pro Rusko neexistují nepřijatelné ztráty“, jak řekl jeden kremelský propagandista.

Koho zajímá, kolik tam padlo vojáků, když je tato válka pro impérium jako dar z nebes – kromě možnosti vydělat na drancování vojenských rozpočtů, zmocnit se nových území, nových otroků a zdrojů je tu také příležitost zbavit se těch, kteří z rasových, ideologických nebo náboženských důvodů neodpovídají vysokým standardům superstátu, a zbavit se přebytečných „rozpočtově parazitických“ nižších sociálních vrstev a kriminálních živlů?

„Kolos na hliněných nohou“ však narazil na „nečekaně“ silný odpor Ukrajinců, „nečekaně“ skutečnou ukrajinskou armádu, „nečekaně“ velkou podporu světového společenství Ukrajině a „nečekaně“ slabou a vydrancovanou ukrajinskou armádu.

Ano, samozřejmě – na začátku měla říše silné, dobře vycvičené (i když ze starých učebnic) jednotky s dobrým vybavením a s poměrně vysokou motivací. Ale kvůli průměrnosti nejvyššího vedení a podcenění ukrajinské armády, stejně jako nezohlednění odmítavého postoje místního obyvatelstva k okupačním jednotkám – všechny tyto takříkajíc „elitní“ jednotky byly promarněny a velmi rychle vyčerpány. Kdo „brání“ rozvoji říše, kdo ji „ohrožuje“ separatismem? Je zcela zřejmé, že všechny „znevýhodněné“ regiony by měly být vyčištěny od aktivního původního obyvatelstva a na jejich místo by měli být dosazeni ti, kteří jsou loajálnější vůči centrální vládě.

Spolu se ztrátou bojeschopných vojáků se začal vytrácet strach kremelských vazalů a loutek před oslabeným panovníkem, který ztratil veškerou prestiž:

🔘 „Nevděčný“ kazašský diktátor Tokajev se pustil do lavírování mezi NATO a Čínou a všemožně dává najevo své pohrdání Moskvou;

🔘 Neuvěřitelně „drzý“ diktátor Tádžikistánu žádá, aby se k jeho zemi přistupovalo jako k rovnocennému partnerovi, a zároveň odmítá pomoci ve válce, ačkoli podle dokumentů CSTO by měl;

🔘 Arménie a Ázerbájdžán, jejichž konflikt Kreml desítky let podporoval a snažil se ho stále více rozvíjet, „náhle“, okamžitě při oslabení Kremlu, podepíší mírovou smlouvu a vzájemně uznají své hranice, čímž impérium přijde o další bod vlivu na Kavkaze a „zploští“ velký trh se zbraněmi v regionu.

Kromě všeho výše uvedeného si impérium za těch 8 měsíců dokázalo vysloužit uvalení bezprecedentního počtu mezinárodních sankcí proti němu ve světové historii a zároveň přivést celý svět k onomu „bodu varu“, kdy jednotlivé země začaly mezi sebou soutěžit nikoli v tom, kdo „zpacifikuje“ Moskvu při jednáních, ale v tom, kdo bude více a rychleji dodávat zbraně na Ukrajinu.

Všechny tyto události nemohly neovlivnit samotnou říši. Postupně v ní sílí vzbouřené síly – některé chtějí změnu moci, jiné chtějí zhroucení samotného impéria. Nakonec to povede ke zhroucení říše, ale na to je ještě brzy – ještě není tolik obětí ani takový rozsah porážky (alespoň povědomí o rozsahu porážky), při kterém většina obyvatel říše zahájí svou nesmyslnou a nemilosrdnou vzpouru, během níž je důležité nezívat a nasměrovat vzbouřené masy správným směrem, aby se tento fašistický stát rychleji rozpadl.

Корреспондент